Království na prodej

Detailní popis produktu

Království na prodej (1309 - 1317)
Královská sága JAN LUCEMBURSKÝ nemůže začínat u někoho jiného než u pana Jindřicha z Lipé. Obdivovala ho princezna Eliška a bez jeho slova a vlivu nemohl žádný král pomýšlet na pevnou a úspěšnou vládu v Českém království. Právě on byl jazýčkem na vahách ve sporu o uprázdněný přemyslovský trůn mezi Jindřichem Korutanským a Rudolfem Habsburským a byl to on, kdo zajistil volbu Jana Lucemburského za českého krále a jeho sňatek s Eliškou Přemyslovnou. Jan byl nadějný mladý král, přinesl francouzské mravy a otevřel českým rytířům dveře do Evropy, ale byl také o čtyři roky mladší než Eliška. Jeho otec Jindřich VII. mu proto před tažením za císařskou korunou do Itálie určil poručníky z říše. Českým pánům se to nelíbilo, ale teprve po dvou letech, když císař Jindřich v Itálii náhle zemřel, prosadili královskou vládu bez říšských poručníků. Král Jan obdivoval Jindřicha z Lipé a s českými pány vycházel dobře, když ho podporovali v jeho zahraničních plánech, které směřovaly k získání římského trůnu opět pro Lucemburky. Zpočátku bylo šťastné i jeho manželství s Eliškou, ale ta se rozhodla ukázat svou vlastní královskou moc a srazit na kolena Jindřicha z Lipé, prvního muže království mezi českými šlechtici, a tím varovat další odbojné pány. Jindřicha z Lipé měla od dětství na své straně, ale nyní u ní upadl v nemilost kvůli královně Richenze. Hradecká královna vdova udržovala přátelské vztahy s Habsburky a Jindřich z Lipé byl jejím veřejně známým milencem. Za Elišku se neochvějně postavil hlavně Viléma z Valdeka. Přesvědčil krále, že proti němu pan z Lipé připravuje spiknutí s Habsburky, nechal ho zatknout a tajně odvléct na Týřov. Zároveň dala Eliška po deseti letech souhlas Petrovi z Rožmberka k sňatku s královnou Violou, vdovou po jejím zavražděném bratrovi, aby tím překazila Rožmberkovu svatbu s Annou z Lipé a spojení dvou nejmocnějších šlechtických rodů v zemi. Přemyslovská pýcha i osobní ctižádostivost, vášeň a neuspokojená milostná touha dovedly Elišku až k tragickému rozuzlení vlastního osudu. Král Jan brzy pochopil, že pan z Lipé žádné spiknutí nepřipravoval a osvobodil ho, ale Valdek nechtěl prozradit, kde ho vězní. Začala domácí válka královen. Hradecká Richenza se postavila do čela panského odboje a Eliška s Valdekem hledala vojenskou pomoc u říšských knížat. Když po půl roce vyšel pan z Lipé z vězení, král rozepři urovnal, ale Eliška, povzbuzená tím, že už dala království dědice a mohla by vládnout i sama za něj až do jeho dospělosti, odmítala smír s odbojnými pány. Ti se nakonec spojili i přes své rozdílné zájmy proti ní. Král Jan odjel s rytíři bojovat do říše, aby hájil římského krále a udržoval svůj vliv na evropskou politiku, a byl spokojený, že mu Jindřich z Lipé posílá opět v hodnosti podkomořího patnáct set hřiven stříbra každý měsíc. Proti královně Elišce vystoupil i Rožmberk, koupený předtím sňatkem s Violou, a posléze se od ní odvrátil Valdek. Královna, která mu poskytla úřady pana z Lipé a vzbuzovala u něj i milostné naděje, se pro něj stala přítěží. Zemi po dva roky sužovala neúroda a mor a nikomu se už nechtělo válčit. Po osmi letech zůstala Eliška Přemyslovna ve svém království na prodej sama s dětmi, bez manžela, který se raději zdržoval v Lucembursku, a bez podpory českých pánů, kteří se dohodli bez ní.