První král

Detailní popis produktu

Od konce 1. tisíciletí knížecí rod Přemyslovců usiloval o zařazení Čech mezi křesťanská království. Význam Českých zemí v rámci římské říše byl nepřehlédnutelný. Už Boleslav II. ovládl všechna  bývala území Velkomoravské  říše a také Slezsko, Krakov a Červenou Rus. Kdyby na konci své vlády neochrnul, asi by královskou korunu získal. Místo něj ji dostali Uhři a Poláci, kteří nebyli součástí Římské říše. O královskou hodnost usiloval i syn Oldřicha a Boženy kníže Břetislav, vybojoval a přivezl do Prahy ostatky svatého Vojtěcha, ale kvůli intrikám v říši a Římě to k povýšení na královský trůn nestačilo. Jeho syn Spytihněv II. založil na Pražském hradě románskou baziliku sv. Víta, Václava a Vojtěcha, kterou se chtěl vyrovnat říšským bazilikám a jejich významu, bohužel však zemřel už ve třiceti letech, když předtím vyhnal své bratry z Českých zemí. Teprve druhý Břetislavův syn Vratislav se poučil z chyb svých předchůdců a za pomoc Jindřichu IV. při císařské korunovaci získal pro sebe královskou korunu, jedinou v Římské říši vedle té nejvyšší císařské. Jako ve všech svých románech, hlavně královských, uchvacuje Ludmila Vaňková šíří a barvitostí svého vyprávění, které vnáší světlo do nejdávnějších časů naší země.