Miloslav Šimek, Jiří Grossmann

Miloslav Šimek

V autorské a herecké dvojici s Jiřím Grossmannem se originálním humorem ze života rodiny, školy a společnosti prosadili v 60. a 70. letech na divadle i v televizi. Miloslav Šimek stál u zrodu Klubu Olympik, Jiří Grossmann se vedle společné tvorby věnoval psaní textů k populárním písním.

Vrcholu dosáhli v divadle Semafor (výběr z jejich divadelních her a dialogů spolu se vzpomínkami v knize Miloslava Šimka Návštěvní den u Jiřího Grossmanna), na jevišti také četli své povídky (kompletní vydání v nakladatelství Šulc-Švarc Povídky aneb Nechci slevu zadarmo, vydáno přes 200 000 výtisků). Po smrti Jiřího Grossmanna spolupracoval s dalšími partnery (Luděk Sobota, Petr Nárožný, Josef Fousek, Jiří Krampol, Uršula Kluková, Zuzana Bubílková). Jeho divadelní a literární tvorba směřovala k politické satiře, s kterou začal už s Jiřím Grossmannem.

Jiří Grossmann

Jiří Grossman byl slavným českým zpěvákem, textařem i hercem, který tvořil známou komickou dvojici s Miloslavem Šimkem. Jakmile odmaturoval, začal studium na ČVUT, které však bylo víceméně jen přáním jeho rodičů a on jej tak nikdy nedokončil. Byl od narození muzikantem, už jako malý hrával na klavír s kytarou, v pozdějším věku k nim přidal i schopnost ovládat trombon nebo kontrabas. Když se během studia dostal do třetího ročníku, studium přerušil a nastoupil do Tesly Karlín jako dělník. Poté se ujal i zaměstnání reklamního textaře u Poštovní novinové služby a chvíli byl zaměstnancem i plzeňského divadla Alfa.

Jako muzikant si přivydělával v kapele Dixie Party, kde hrál na kontrabas a ujal se i zpěvů. Jeho život dostal nový směr právě díky jeho kapele. Dixie Party dostali pozvánku do klubu Olympik v Praze, jenž založil Miloslav Šimek a ten pro svůj kabaret Polotrapno, který napsal společně s Vladimírem Bystrovem, hledali kapelu.

Grossmann zjistil, že Šimek má na divadlo podobný názor a tak se začali scházet i mimo něj, většinou v kavárně Slavie, kde začali psát první scénáře divadelních her a povídek. Tak vznikla jejich první hra - V tomhle teta nehraje.

V roce 1963 museli Šimek i Grossmann narukovat na vojnu. Grossmann byl původně přeložen do AUSu, ale protože Šimek byl u spojařů v Ruzyni, nechal se tam také přeložit, a tak společně napsali vojenský kabaret. Nedlouho na to zjistil vojenský lékař u Grossmanna vážné onemocnění, a tak byl propuštěn do civilu. Jakmile se Šimek vrátil v roce 1965 z vojny, začali s Grossmannem opět psát divadelní hry a povídky. Kromě klubu Olympik hráli i ve Sluníčku. V roce 1967 dostali Šimek s Grossmannem nabídku od Jiřího Suchého k vystupování v divadle Semafor. Jelikož to byl jejich velký sen, všech vystoupení a aktivit se vzdali, protože se zaměřili na Semafor jako jejich nový cíl. V roce 1969 se Grossmann musel častěji a častěji poroučet do nemocnice, jelikož jeho nemoc se stávala stále silnější. Grossmann podlehl 5.12.1971. Příčinou byla Hodgkinova choroba, nádorové onemocnění mízních uzlin - tehdy neléčitelná záležitost.