Karel Štorkán

Na začátku druhé světové války vstoupil do učení na soustružníka, jako vyučený šel do Prahy na státní průmyslovou školu. V letech 1947-1952 se jako student učil na novinářské fakultě Vysoké školy politické a sociální. Odtud přešel ještě v roce 1952 na katedru novinářství pražské filozofické fakulty, v roce 1960 na fakultu publicistiky.

V roce 1965 habilitoval v oboru dějin novinářství prací Počátky českého dělnického tisku. V letech 1970-76 působil ve funkci proděkana. V padesátých letech zpopularizoval sportovní odvětví a jeho osobnosti v dílech jako “Když chytal Plánička” nebo “Rekord nepadá z nebe”.

V jeho prózách ze 70. let, kde vylíčil nejrůznější mladé hrdiny z různých sociálních vrstev, prostředí a skupin, se snaží mluvit v první osobě, aby čtenáře přiblížil co nejblíže danému předmětu. V nakladatelství Šulc-Švarc vydal prózu pro mládež Nemravové ze septimy,historický román Pět žen Rudolfa II, trojdílnou Kroniku katů Mydlářů - Meč magistra medicíny, Kati ve službách císařů a Katova vinice.